A je to tu zas. Den, který my – učitelé – zrovna nemilujeme. Den, kdy jsou všechny děti jako na trní a i ty nejhodnější vnímají místo vyjmenovaných slov kroky na chodbě, cinkání a bouchání. „Přijdou?“ nebo „Už jsou tady!“ jsou asi ty nejčastější věty. A přes ty obavy stejně druhý den dorazí i největší zlobiči. V pekle už bylo asi plno.
A letos opravdu dorazili. Přišlo jich pět – dva čerti, dva andělé a Mikuláš – ten je samozřejmě jen jeden. Naštěstí máme připravených pár kousků pro jejich uši (tedy dva), které jsme zarecitovali a zazpívali. Dojde i na lámání chleba („Tak kdo to tady v tomhle roce zlobil?“ Kupodivu se nikdo nehlásí.) Také pár planých slibů („Příští rok budeme všichni hodní!“) a pak už chvilky strachu vystřídá radost z dobrot. Tak to zase přečkali všichni. Dokonce i paní učitelka a pan školník. Určitě také hodně naslibovali…
Za dveřmi po odchodu mikulášské družiny zůstala na zemi ležet dvě peříčka. Nejspíš vypadla andělům z křídel. Ať nám přinesou klid, pohodu, úsměv na tváři a pochopení. S tím bude život nás všech určitě lepší.
Mgr. A. Pavlová
