Pamatuji si to jako by to bylo včera, když mě rodiče vedli do 1. třídy. Na první seznamování se spolužáky a učitelkami. Poznávali jsme, co znamená se učit do školy. Jezdili jsme na školní výlety a zvykali si na školu. Uteklo to jako voda a byli jsme ve 4. třídě. Bohužel ale nastal covid a my měli distanční výuku. Pro mě to bylo docela těžké se učit přes počítač. Ale samozřejmě se vše zvládlo. V 5. třídě už jsme mohli chodit na střídačku do školy, a pak už jsme tam mohli všichni, sláva! Sice v rouškách, ale alespoň něco. Než jsem si zvykla, že jsem v 5. třídě, už jsem byla na 2. stupni. Zde jsme začali jezdit na dvoudenní výlety. To si fakt užíváme. V 7. třídě jsme byli na lyžařském výcviku, kde jsme sjížděli Špičák. Čas ubíhal a bylo tu opět září, to jsem nastoupila do 8. třídy. Na konci dubna jsme jeli na zájezd do Chorvatska. Poznávali jsme jeho krásy. A najednou jsme v devítce! Je to rok, kdy se musíme všichni rozhodnout, co jednou v životě budeme dělat. Na jakou školu chceme jít, dát dohromady všechno, co jsme se za ty roky naučili a zúročit to v přijímacích zkouškách. Pojďme všichni máknout, ať to dáme a užijme si poslední rok na základní škole!!!!!
Za 9.B napsala Kristýna Róthová
