Přečtěte si druhý díl našich příběhů. V těch vystupují neobvyklí hrdinové a zažívají leccos zajímavého.

O jablku

Ahoj, jsem jablko a jmenuju se Pepa.

Jednou šel Pepa po ulici a uviděl dodávku. Tak šel blíž a najednou cítil, jak ho někdo vzal a omráčil ho. Pepa se ocitl v bludišti a hledal cestu ven. Šel dopředu, doleva, doprava a dozadu a naboural do mandarinky a lekl se. Mandarinka se Pepy zeptala, co tady dělá. Pepa začal vyprávět: Jednou jsem šel po ulici a tam jsem viděl dodávku. Tak jsem šel blíž a najednou mě někdo chytl a omráčil mě. A byl jsem tady. No a teď hledám cestu ven. A mandarinka řekla, že se jí stalo to stejné, ale že ví cestu ven. Jen tam musí být dva. Mandarinka řekla: Pojď za mnou. A dostali se ven a žili dobře až do smrti.

L. Bím

 

Papír na cestě domů

Bylo pár papírů, které byly na kreslení. Jednoho dne jeden papír vzal Tomáš a kreslil si na něj. Potom šel domů s pokresleným papírem. Další den šel s papírem do školy. Tam papír viděl skříň, ze které ho vytáhli. Chtěl se tam dostat, ale nepustili ho. Pak viděl další pokreslené papíry a doplazil se za nimi. Papír řekl: Ahoj. Papíry taky: Ahoj. Papír jim řekl svůj problém a oni mu odpověděli znepokojivou věc a to je, že se tam už nedá dostat, jenom tak, že tě tam dají. Aha – řekl papír a odplazil se ke skříni. Tam se otočil na čistou stranu. Nakonec ho někdo sebral a dal ho do skříně.

M. Štrunc

 

Ztracené ouško od hrnečku

Byla nebyla jedna továrna na hrníčky. Tam jednoho dne vyrobili krásný hrníček s modrýma kličkama. Ale ten hrníček si myslel, že je ze všech hrníčků nejošklivější. Tak utekl. Šel do lesa a najednou začala strašlivá bouřka. Bily blesky, kroupy a hrníček začal mít strach. Třásl se tak, že mu upadlo ouško. Ani si toho nevšiml a utíkal. Pak se zastavil u krásného domu a všiml si, že nemá ouško. Začal plakat. Prošel 6 000 měst (a vesnic), ale nikde nic. Ale pak se vrátil zpět do lesa a tam leželo u smrku. Jupííí!!! Zašel tedy do továrny, aby mu to přilepili a pak už si nemyslel, že je ošklivý.

S. Najmonová

 

Ema a kouzelné bačkůrky

Ema měla bačkůrky a vždycky, když šla spát, tak ožily. Jednou v noci šly bačkůrky ven a tam našly opuštěnou botu, která plakala. Bačkůrky se ptají: Co se stalo, botičko? Botička řekla: Malá holčička mě ztratila a já jsem smutná. Tak pojď s námi, boto – řekla jedna z bačkůrek. A kam? – zaptala se bota. Domů. Tak jo, tak šli domů. Tý jo, řekla bota. Co je? – ptala se bačkůrka. Je to tu jako u nás doma. Je tu moje druhá bota. Takže ty tu bydlíš – jupí. Tak tam žili šťastně až do smrti.

M. Pavlová

 

 

Pavel a hrášek

Hrášek byla kulička. Pavel byla holčička. Hrášek rostl na stromě, dokud nezafoukal vítr. Vždy, když zafoukal vítr, Hrášek spadl ze stromu. Kutálel se kutálel, až se zakutálel do řeky. V řece se topil. Naštěstí byla poblíž holčička Pavel. Byli kámoši, takže by ho nikdy nenechala v nesnázích. Sundala si oblečení a skočila do řeky. Plavala co nejrychleji, aby ho zachránila. V tom spěchu si nevšimla, že je tam sráz dolů. Tak plavala ještě rychleji, až Hráška chytila. Plavali na břeh, oblékli se a šli do kavárny. Dali si coffee, zaplatili a šli. Hrášek na strom a holčička zpátky k řece.

E. Havlíková

 

Pátrám a pátrám

Ahoj, jmenuji se Hruška a jsem detektiv. Pátrám po nezbedné příšeře. Tak co, zvládnu to? Ale ještě jsem zapomněl na mého kamaráda, jmenuje se Banán. Tak jdeme pátrat!! Našel jsem jeskyni a tam vzadu je ta nezbedná příšera!!! Pozor, jde do města do parku. Jdeme za ní. Málem jsme ji chytili, ale utekla. Alespoň jsme našli její dům. Ale už je večer, tak jsme šli spát.

S. Otto

 

Ohnivá panda

Jedna panda měla ráda oheň. Každý den se ohřívala u ohýnku i se svým bratrem. Ale jednou se stalo, že panda spadla do ohně. Ta druhá panda jí vytáhla a ošetřila tu zraněnou pandu. Druhý den šla panda do školy a všichni se jí smáli. Ale ta druhý panda s ní chodila do třídy a řekla to paní učitelce a všichni dostali poznámku. Zraněná panda si od té doby dávala pozor.

M. Altschul

 

Peter

Peter je auto. Auta žijí na planetě aut. Peter jezdí závody za Ferrari. Má svoji garáž. V garáži má sluhy auťátka. Měl závody a vyhrál je. Vyhrál pohár. Pak ho vyhodili, tak šel do garáže. A pak mu řekli, že to byla sranda a dopadlo to dobře.

D. Vachovec

 

Pomeranč

Maminka se ptá: Proč jsi dostal pětku ve škole? A pomeranč říká: Protože se mě paní učitelka zeptala, kolik je 3×7. A co jsi odpověděl? No, 21. Ale vždyť je to správně. Ale potom se mě zeptala, kolik je 7×3. A jakej je v tom kurník rozdíl? A to jsem jí přesně řekl taky.

A. Gaudyn

 

 

Bart

Bart je malý banán. Když jde do první třídy, začne dělat problémy.

Bart se narodil 8. 3. 1939. Chodí do 1.B. Bart jde první den do školy. Mají za učitele pana Okurku. Bart jde přes ulici Ronaldo. Jde a jde a uvidí největšího kamaráda na světě. Jmenuje se Fred. Tak jdou spolu do školy. A to stejně každý den. O dva roky později začínají problémy. Za neplechu dostal 7 důtek od ředitele za týden. Na konci školního roku Bart našel na lavici nějaké psaní. S Fredem je to stáhlo do podsvětí. Pokračování příště.

J. Hadrava

 

Tomášovo vyprávění – okurka a rajčátka

Okurka s rajčátkem byli v obchodu. Tam přišel Tom a ten si je koupil. Bylo tam ještě 8 rajčátek a 9 okurek. Jedno rajče řeklo: Kluci, kde je to deváté rajče? To samé i okurka: Kde je desátá okurka? Pak rajče zavolalo detektiva. Okurka taky zavolala, ale něco jiného, policajta. Pak se dali dohromady – duo detektiv a policajt. Hledají první okurku a první rajče. Najednou tam přišli další lidi – koupili čtyři okurky a čtyři rajčátka. ÁÁÁÁ. Pomoc! řekla okurka. NÉÉÉ, já nechci jít. Pak detektiv a policajt o půlnoci hledali pět rajčátek a pět okurek. Dostali se pryč z policie a šli k východu. Vyšli ven z Lídlu, ale nic nebylo vidět, takže tu museli přespat. U popelnice spali do šesti hodin. Pak tam přijel Tomáš. Okurka a rajče si ho všimli. Tom otevřel dveře a oba šli do auta a tam se schovali. Jeli do Třemošné a Tom je našel. A tak je vzal, ale pak si uvědomili, že v Lidlu jsou ty další rajčátka a okurky. A už byli po celé republice.

 

A to je vše…

Vyluštila a zapsala Mgr. Arnoštka Pavlová