Když jsem se dozvěděla, že máme jít pěšky, v deštivém počasí na Orlík u Třemošné, myslela jsem, že mi „klepne pepka“. Nakonec jsme to zvládli. Sice s mírným zmoknutím, ale co už!
Nasedli jsme do vlaku a frčeli na prohlídku kostela (ale ten neměl být cílem) a muzea. Na zastávce v Plasích jsme znovu vyšli vstříc dešti, ale dojít do cíle se muselo. Po chvíli putování jsme byli znovu promočení na kost a mě zábly prsty u nohou. U kostela, který nebyl kostelem, ale muzeem, nám přišla otevřít milá paní průvodkyně. Ta nás seznámila s prostory uvnitř, bylo tam spoustu strojů, nástrojů a nářadí, prostě krása.
Když jsme poté čekali po prohlídce před muzeem, kluci vyhecovali Dominika, aby dělal kliky v obrovské louži. Ještěže přišel pan učitel Folk a vše zatrhl. Po nepříjemném zážitku se všichni nahrnuli do druhého muzea, kde jsme plnili úkoly. Za mě pěkná nuda, protože jsem je dělala sama. Většina skupiny se na mě vykašlala.
Ale potom nastala zábava, bylo nám dovoleno „prošmejdit“ zbytek prostor bez doprovodu. Prostě jenom muzeum a já. Byla tam spousta krásných, zajímavých, ale i inspirujících věcí. Nejvíce se mi líbilo v oddělení u koupelnových věcí, zvláště u splachování záchodů.
Po parádní prohlídce následovalo doplnění zásob v místním Coopu a hajdy na vlak, vlakem zpátky na Orlík, kde čekal můj odvoz. Tak tohle jsou mé zážitky a já se těším na další.
